Štrbské pleso (1346 m) je nejznámější a nejnavštěvovanější tatranské pleso. Název vyplývá z polohy v historickém štrbském chotáru.
První ho uvádí David Frölich r. 1644 v díle Bibliotheca seu Cynosura Peregrinantium. Juraj Buchholtz st. hovoří r. 1719 o destilaci limbových a kosodřevinných olejů u plesa. Před příchodem turistů ho znali uhlíři, lovci, dřevorubci a bylinkáři. Štrbčané hrozili a i se r. 1860 pokusili vypustit pleso, aby místo „bezcenné louže" získali pastvinu. Do r. 1901 patřilo liptovské rodině Szentiványiovců, tehdy ho odkoupil uherský stát.
Pleso se od konce 19. století uměle zarybňovalo a v zimě na chladírenské účely na něm lámali led (byl mimořádně čistý a proto byl o něj velký zájem, dováželi ho například až do Budapešti, Berlína a Vídně).
Nejstarší obraz plesa namaloval levočský krajinář Jan Jakub Müller kolem r. 1825. První seriózní měření hladiny a hloubky uskutečnil Dionýz Dezsö r. 1875.
