Belianská jaskyňa (vchod 885 m) je jediná zpřístupněná jeskyně ve Vysokých Tatrách v severním úbočí Kobylieho vrchu nad Tatranskou Kotlinou.
Dohady, že jí znal už prehistorický člověk, nejsou podložené. V 18. století ji navštěvovali hledači pokladů, po kterých zůstaly nápisy na jeskynních stěnách. Až objevná cesta Juliusa Husza a Jána Britza ze Spišské Belé dne 5.8.1881 vzbudila vědecký a turistický zájem o jeskyni.
Veřejnosti ji zpřístupnili r.1882 a elektricky osvětlili r.1896 jako jednu z prvních jeskyní na světě. Komunikace v jeskyni se stále zlepšovaly a přístupné jeskynní prostory se postupně zvětšovaly dalšími objevy.
Celková délka jeskyně je 1752 m, z toho zpřístupněných jeskynních chodeb je 1001 m.
